Účastníci zájezdu: Jiřka, Tomík, Decibel, Kufr (s novým batohem), Síma, Léňa, Míra, Máca, Lucinka, Ivanka, Hanka, Pívo, David, Průša, Lenka kuchařka, Max, Sunny, Moonie

Pátek

Je asi tak 15:50 a já přicházím s menším zpožděním pod nádraží v Chotyni, kde byl určen sraz. Účast nebyla příliš velká, to mě celkem zarazilo, ovšem nakonec nás bylo celkem dost, všichni se totiž postupně sjížděli na chatu z různých koutů světa. Z Chotyně jel autem David a Hanka, a my ostatní jsme podstoupili cestu šinkanzenem. V Liberci se k nám připojila Pívo s Maxem a Tom. Nakoupili jsme si nějaké občerstvení na cestu a razili jsme další cestu s regínou „Mírou“ do Mimoně, při ní jsme skládali nějaké hlavolamy, a pak jsem s Léňou a Símou hrál prší.

Po výstupu nás čekala zhruba pět kilometrů dlouhá cesta, bohužel pěšky. Nejdříve jsme nechali děti, aby nás vedly podle mapy, kterou jsem jim připravil. Sic jsme směr nabrali víceméně správný, akorát jsme se museli trochu promotat mezi baráky, ale došli jsme správně. Po napojení na hlavní silnici jsme si to už štrádovali na Hradčany. Cesta byla pohodová, akorát trochu dlouhá, po ní jsme také potkali Lenku s Mírou, kteří se dopravovali samochodem, a ještě nás v tomtéž dopravním prostředku minula Lucinka s Robinem. Jo a jejich psí holky. Než jsme dorazili, tak už byla tma, taky se dobře hodila moje nová baterka.

Při příchodu na chatu nás všichni uvítali, mezi nimi i Máca, který dorazil na chatu z České Lípy. No a mohl se naplno rozběhnout program. Nejdřív jsme batikovali trička pomocí foukacích fixů. Vznikly vcelku pěkné a zajímavé výtvory, obzvlášť Lucinka a Hanka se vyřádily. Pak nás čekal Prométheus s ohněm, který ukradl Diovi.  Teda on ukradl i nějaké maso a pak obelstil Dia, ale ten ho za to potrestal a odvedl jej pryč. Jak to přesně bylo nevím, k tomu se ale ještě vrátíme. Jelikož tomuto předcházel jakýsi příběh, který jsme si přečetli u ohně, jenže aby to nebylo tak jednoduché, museli děti tento příběh spojit dohromady, aby to bylo dávalo nějaký smysl. A pak již následovalo Prométheovo slovo, ten nám daroval zmíněný ukradený oheň. Ten nám naštěstí po Diově zásahu zůstal a my si mohli v klidu opéct buřty, které nám také díky jeho lsti zůstaly. Pak jsme ještě zkoušeli zjistit kam si Zeus Prométhea odnesl, a když jsme zjistili směr, šli jsme už spát, jelikož byla tma, takže na hledání bylo již pozdě.   Naše partička starších si po večerce ještě zahrála zajímavou karetní hru s názvem Ligretto. A poté jsme se znavení také svalili do spacáků…

[nggallery id=68]

Sobota

Ráno po budíčku, který nám zařídil asi někdy kolem sedmé hodiny Decibel, jsme se klasicky nasnídali makovým závinem a provedli nějaké ty ošklivosti v koupelně. Teda jestli se tomu dalo říct koupelna . No a následovala další část programu. Vydali jsme se hledat Prométhea. Nebylo to vůbec snadné, znali jsme pouze směr, ale neměli jsme žádné další indície. Ty se nám podařilo přecijen vystopovat, protože je vlastně Prométheus spojován s ohněm, tak jsme objevily právě stopy po ohni, které nás k němu dovedly. Byl uvázán ke skále, a nemohli jsme mu bohužel pomoc. Pak se zjevil Zeus a něco tam plácal. Dozvěděli jsme se tedy, že jej můžeme osvobodit, když najdeme jeho sedm ohňů a zabijeme orla, který každý den Prométheovi za trest kloval játra.

Vydali jsme se tedy hledat tyto zmíněné ohýnky. V nedalekých skalách jsme našli 3 ohýnky, a poté jsme se odebrali zpět na chatu, kde na nás čekal gulášek. Přijeli se na nás podívat také Eva a Karel, s nima jsme si taky zase zahráli ligretto. Po jejich odjezdu jsem si šel na pár minut lehnout, protože jsem byl fakt utahanej. Ani nevím, co se dole dělo.

Další část dne, což už bylo celkem pozdní odpoledne, se děti vydaly shánět další ohýnky, a já jsem si udělal menší výpravu na zdejší bývalé vojenské letiště. Udělalo se moc pěkné počasí, takže to opravdu stálo za to. Na letišti jsem prozkoumal, co se dalo, bylo tam taky velice živo. Létalo tam letadlo, nebo jezdili na nějakých skateboardech na kolečkách taženi padáky větrem pohánějící. Další se proháněli třeba na bruslích anebo v autech. Když jsem dorazil na chatu, tak tam zrovna nikdo nebyl, tak jsem se šel ještě projít. Jelikož jsem si nevzal nic k pití, tak jsem měl celkem žízeň. Když jsem dorazil podruhé, tak už tam děti dohrávali nějakou hru a asi pravděpodobně měli již všechny ohně.

K večeři jsme si dali chleba s rybí pomazánkou a pak se jali zachránit Prométhea. Cesta nebyla jednoduchá, byla tma a museli jsme zase vylézt do skal. Naštěstí celkem dost světla poskytl nejjasnější úplněk za mnoho let. Když děti došli na místo, museli ještě zabít orla v podobě balónků a Prométheus mohl být osvobozen. Při cestě bohužel došlo i k menšímu zranění, Léňa spadla a poranila si ruku. Tu jsme ošetřili a nakonec to celkem dobře zvládla, ale muselo to bolet. Po návratu na chatu se děti pomalu odebrali na kutě a my jsme si ještě zahráli karty. Najednou jsme zjistili, že je nějaké podezřelé ticho. Ano, děti rychle a tiše usnuly… Asi zázrak! Já jsem byl taky utahaný, ale dal jsem si velký kafe a nakonec jsem nějak usnout nemohl. To asi ten úplněk.

[nggallery id=69]

Neděle

Poslední den ráno jsem si trochu přispal, ale taky se asi nic zvláštního nedělo. Pomalu jsme se všichni najedli, sbalili si věci a už jen čekali na odchod. Udělali jsme pár společných foteček,a pomalu se odebrali směrem k vlaku. S těmi, co ještě zůstali, jsme se rozloučili, a pak v Chotyni znova. Cesta zpátky byla docela rychlejší, takže jsme měli v Mimoni asi třičtvrtě hodinky. Ve vlaku jsme dali já, Míra a Léňa menší rodinnou bitvu v kartách, Míra pořád vyhrával a nemohli jsme ho ani jednou porazit. Nakonec se nám to při poslední hře před Libercem podařilo. V Liberci nás opustil Tom a zbytek jel do Chotyně anebo Hrádku. V chotyni jsme si převzali od Davida svoje věci, já ještě vyfasoval nějaké pečivo pro slepice a odebral se směr domov.

A tímto skončil tento bezva víkend…

Tomi alias Průša

[nggallery id=70]