Účastníci: David, Eva, Jirka, Jiřina, Kachna, Kája, Kukuba, Matěj, Máca, Méďa, Míra, Pívo, Růža, Vojta (ale ne všichni se účastnili oba dny)

Schůzka (pátek)

Nesešlo se nás mnoho, jak je v poslední době bohužel pravidlem. I když počasí také nestálo za mnoho, zima, šedivá obloha. Začali jsme běhací hrou na zahřání: dva týmy stály naproti sobě, první z každého družstva se rozběhl k tomu protějšímu, oběhl ho a běžel zpátky ke svému týmu, který také zezadu oběhl a když byl na svém původním místě, chytil toho, kdo stál za původně za ním za ruku a spolu pak běželi stejným způsobem k protějšímu týmu, oběhli ho a tak dále. Nejzajímavější bylo, když se oba postupně rostoucí hadi museli někde v půli hřiště minout, vzniklo z toho pár pěkných karambolů.

Druhý úkol byl pro zklidnění. Každý tým dostal stejný počet stejně dlouhých provázků a jejich úkolem bylo je svázat do co nejdelšího provazu pomocí ambulantních (nikoli křížových) spojek. Zvítězit měl ten tým, který bude mít výsledný provaz delší. Záleželo tedy na tom, dělat uzlíky co nejvíce na konci malých provázků. Bohužel ale jeden tým jeden provázek někam zašantročil a tak bylo o vítězi rozhodnuto.

Posledním venkovním úkolem před setměním bylo postavit malé igloo pro svíčku, které měl poté druhý tým rozstřílet sněhovými koulemi. Bohužel se nám to celé nějak vymklo z rukou a oba týmy postavily obrovské nerozstřílitelné pevnosti. A tak jsme pouze na hradby těchto pevností postavili svíčky a snažili se je sněhovými koulemi sestřelit. Přitom došlo k určitým, jak říkají vojáci, kolaterálním škodám, neboli občas to někdo koupil.

Po vítězné bitvě již byl čas se přesunout do klubovny, neboť už se hodně setmělo. Někteří odešli domů, zbytek zůstal v klubovně přes noc. Večer jsme strávili louskáním různých hlavolamů mezi nimiž jsme i povečeřeli. Menší šli spát celkem brzo, protože byli z celého dne hodně utahaní.

[nggallery id=44]

Bazén (sobota)

Doufal jsem, že se trochu vyspím, ale v klubovně začalo být rušno už kolem šesté. Po snídani a hledání všeho možného (třeba asi čtvrthodinové pátrání po černých ponožkách, ze kterých se nakonec staly punčocháče) jsme vyrazili na chotyňské nádraží. Pro některé z nás, mne nevyjímaje, byla cesta vlakem po dlouhé době i zážitkem.

V Liberci jsme se tramvají a pěšmo přesunuli k bazénu, kde jsme s překvapením zjistili, že všichni mají všechno (především plavky), dokonce i včetně mě.

V bazénu se někteří pořádně vyblbli, především na tobogánech. Nejvíce asi Kája, který lítal sem a tam, dokonce si skočil i z prkna.

V bazénu jsme byli skoro dvě hodiny ale někteří by tam asi zůstali až do večera. Zpátky na nádraží jsme to vzali pěšky přes město a vyplenili stánek s občerstvením na nádraží. Do Chotyně jsme dorazili okolo půl třetí, někteří pokračovali s Pívem až do Hrádku.