Účastníci: David, Fishbone, Honza, Kája, Míra, Pívo, Radek, Růža, Vojta

Už to vypadalo, že budeme mít skoro jarní schůzku, ale zima se ještě nevzdává a tak na nás čekal čerstvě napadaný sníh. První hru pro rozproudění krve jsme hráli za klubovnou. Hrála dvě družstva, jejich členové postupně obíhali stromy ale ještě předtím se museli pětkrát zatočit okolo klacku se sloním chobotem.

Pro druhou hru, kterou jsme hráli, je potřeba co největší počet jakýchkoliv míčků (ale nakonec se dá hrát skoro se vším). My jsme použili dvě sady koulí na pétanque (tj. 2×8), dva volejbalové míče a asi deset papírových koulí z novin, které jsme předtím v klubovně vyrobili. Hra má velice jednoduchá pravidla, na nějakou čáru se vyskládají všechny míčky a na každou stranu se postaví jedno družstvo. Když je odpískán začátek, všichni začnou míčky překopávat na druhou stranu, nesmí přitom čáru překročit. A když je odpískán konec (po předem stanoveném čase, nebo když toho všichni mají dost, hra je neuvěřitelně únavná) spočítá se, kolik míčků je na každé straně. Družstvo s menším počtem vyhrává.

Potom jsme se vrátili ke klubovně a začali trénovat morseovku. Nejdříve jsme nejmenším vysvětlili, co to morseovka je a potom si ji vyzkoušeli naživo. Nejdříve jsme zkoušeli jenom zachytit pískaná písmena a pomocí papíru s písmeny rozluštit zprávu. Pak už nám přeci jen byla zima a tak jsme se schovali do klubovny, kde jsme se snažili naučit prvních pět písmenek abecedy. Nejdříve stačilo říct nahlas, které písmeno jsem pískal, později bylo třeba splnit drobný úkol (A – levou ruku nahoru/dolů, B – pravou ruku nahoru/dolů, C – postavit se/sednout si, D – otočka o 180°, E – úsměv-bez úsměvu) ale to se ukázalo být nad síly většiny přítomných. Kupodivu, čím byli dotyční starší, tím větší problémy jim tyto úkoly dělaly, nejobtížnější byla levá/pravá ruka.

Posledním úkolem bylo vyzkoušet se, k čemu je KPZetka. Tady zabodovali naši menší členové, protože až na výjimky KPZetku měli všichni pěknou a řádně vybavenou. U starších tomu bylo obráceně, KPZetku si přinesl pouze jeden. Každý úkol vyžadoval použití něčeho, co by v KPZetce mělo být. Rozstříhat/rozřezat papír na několik menších kousků, odměřit 21 cm (jo jo, skautské míry), přišít knoflík a ošetřit řeznou ránu.

Do dějin jistě vejde Kukubův koláč, který byl opravdu výborný, ale více by přišel vhod v parném létě, neb byl celý zmrzlý. Bohužel, celou dobu se toho dělo tolik, že jsem úplně zapomněl na focení, takže fotky žádné nejsou. A že fotit bylo co!

S úderem šesté jsme schůzku ukončili, ale tím dorodružství nekončilo. Protože byl třeba dovézt Růžu do Liberce na vlak do Teplic. Takže jsme ještě s Kukubou opustili klubovnu dosti narychlo. Brzy nám ale došlo, že to do Liberce včas nestihneme a tak jsme se vydali vlaku v ústrety do Jablonného. Tam jsme Růžu vysadili a tím veškeré povyražení skončilo.